Každý ví, že Praha má svoji zlatou kapličku, kterou je Národní divadlo. Skví se na něm nápis : "Národ sobě". I Liptákov má svoji zlatou kapličku. Touto zlatou kapličkou je KIOSEK. Nad jeho vchodem se nachází nápis : "Sami sobě". Tento nápis je však neviditelný, stejně jako stavební povolení, které stavbě kiosku předcházelo. Kdy byl kiosek postaven, to už tady v Liptákově nikdo nepamatuje. Nad zlatým mokem paměť slábne a vše, co bylo před více než deseti lety, se rovná věčnosti. Každý však ví, že zde byla založena slavná Kiosková strana, jejíž členové se zde věrně dodnes scházejí. "Ano, je pravda, že nebýt kiosku, bylo by méně rozvodů, ale na druhé straně - lidi tam maj k sobě blíž", pronesl na schůzi moudře poslanec Pepánek. Většina členů kioskové strany mu však musela oponovat: "Není pravda, že by kiosek rodinný život poškozoval, právě naopak. Čím je manželka starší a rozumnější, tím častěji sem manžela posílá, aby měla pokoj. Šťastnější manželky sem manžela osobně doprovázejí a ty ještě chytřejší ho zavřou doma s děckama a samy si do kiosku zajdou vyhodit z kopýtka. V září tohoto roku však hrozila vážná kiosková krize. Hyeny z Hygieny si vzpomněly, že v kiosku jsou špatné záchody a rozhodly se jej uzavřít. Kioskáři však zatli zuby a se slovy: "Zlatou kapličku nedáme" záchody řádně opravili. Když je při práci pozoroval starosta, zaslzel : "Kdo tohle neviděl, ten nikdy nepochopí, co je vlastenectví." "Ano, i kdyby v Liptákově bylo sto hospod, kiosek je jenom jeden ! Kdo chce v Liptákově žít, ten to musí pochopit !" zarýmoval vesele radní Bezfousek a klidně usrkával bílou pěnu, která mu zvolna klesala do půllitru.