V Liptákově měli již delší dobu problém. Obecní pokladna byla prázdná, sponzoři se zrovna nehrnuli a turistický ruch skomíral. Zastupitelé si lámali hlavy, jak z této šlamastyky ven. Na spásný návrh přišel doktor Šplechta: "Postavíme pomník našemu nejslavnějšímu rodákovi, Járovi Cimrmanovi !" "Zbláznil jste se ?" odvětil mu jeho věčný oponent Mrož : "Nemáme ani na výplaty a budeme investovat peníze do nějakého bronzového nesmyslu. Beztak si dnes v Liptákově na Járu Cimrmana nikdo nevzpomíná!" "Být slavný, to dokáže každý, ale žít v Liptákově, to každý nedokáže. Neměl odsud utíkat, beztak jsem slyšel, že ho místní vyhnali," podotkla radní Bezfousek. "Je pravda, že Liptákokv zplodil řadu významných osobností, škoda, že žádná z nich v Liptákově nezůstala," posteskl si zastupitel Činka. "Ale zůstala, jste to přece vy!" zalichotil mu Šplechta, čímž celá debata získala zcela nový rozměr. "Jsme kulturní obec, nějak bychom se měli zviditelnit, aby to přilákalo turisty a zvýšilo naše tržby," podpořil návrh zastupitel Mžourek. "Sochu bychom mohli postavit třeba u nás před domem, vedle popelnice, tam by se pěkně vyjímala." "Já bych ho postavil raději do kiosku, aby nám na Járu nepršelo," řekl poslanec Pepánek, kterému se návrh také zalíbil, "se sochama venku jsou problémy, protože na ně dělaj holubi." "A jak si , prosím Vás, tu sochu představujete, vždyť dneska ani nikdo neví, jak ten Cimrman vypadal !" vmísil se do debaty věčný skeptik starosta. Po někalikahodinové diskusi však nakonec přeci jenom zastupitelé dospěli ke spásnému závěru: Socha bude. Protože se podoba Járy Cimrmana nedochovala, znázorní umělec pouze jeho šlápoty, otištěné do bláta, krátce před jeho odchodem z Liptákova. Ušetří se na zbytečném materiálu a účelu cti bude dosaženo. Vzhledem k tomu, že dnes nevíme, zdali měl Jára Cimrman boty velikosti sedm, osm či devět, bude to socha v nadživotní velikosti - budou to boty šestnáctky. A tak se Cimrman konečně dočkal ve své rodné obci náležitého ocenění.