Když se Šplechtovi vrátili z dovolené, čekalo je doma překvapení - jejich byt byl vykraden. Doktor Šplechta byl zjevně potěšen a hned to radostně sděloval manželce : Tak vidíš, konečně jsme si polepšili natolik, že za to těm zlodějům stojíme. Naposledy znárodnili před padesáti lety mého dědečka, od té doby o nás žádnej zloděj nezavadil. Aspoň teď všechny tvoje kamarádky uviděj, že sis nevzala řádného nýmanda !" Děti zase poučil následujícím způsobem : " Jak vidíte, zlodějina je náročné a složité řemeslo. Tito lidé pracují v obtížných podmínkách, bez nároků na noční příplatky, přesčasy, sociální a zdravotní pojištění. Jako slušní lidé k nám vešli dveřmi a museli být přitom velice opatrní, aby se nepořezali o sklo. Jako džentlmeni pracovali v rukavičkách a nechali nám otevřené okno, aby dům řádně vyvětral. Vybrali si u nás skutečně kvalitní věci, je vidět, že se vyznají." Následně však doktor Šplechta zpozorněl : " A co televize, jak to, že nevzali televizi ? A co knížky, takové kvalitní knížky a ani jednu si nevzali ! Primitivové !" Rovněž paní Šplechtová byla rozhořčena : " Moje nejlepší šaty a vůbec si jich nevšimli, je vidět, že nemají žádný vkus !" Policie je již zlodějům na stopě. Hlavním podezřelým je jakýsi Blázon Povondra z nedaleké obce Hříšná. "Je to chudák, učení mu moc nešlo, proto se teď musí živit takovým náročným způsobem. Kdyby ve škole dával pozor a více se snažil, mohl dnes pracovat na berňáku nebo se živit jako politik. Ti vždycky kradli daleko více a ještě jsme je za to zdravili," ukončil svoje zamyšlení Šplechta. Jedna nenahraditelná škoda však přeci jenom krádeží vznikla. V ukradeném počítači bylo uloženo pokračování oblíbeného seriálu "Šplechty doktora Šlechty", které tak nenávratně zmizelo. Liptákovští občané tak budou ochuzeni o několik pěkných článků. Podle mínění některých však tuto škodu prý v Liptákově klidně oželí.