Čím více se přibližoval termín voleb, tím více narůstalo vzrušení občanů. Kdekdo teď běhal po návsi a přemlouval poslední nerozhodnuté, aby získal hlasy právě pro tu svoji stranu. Všichni agitovali a přesvědčovali, nejvíce však po sousedsku, potají, své soupeře kritizovali. Jediný kdo běhal a lidi varoval, byla paní Šplechtová : " Lidičky, prosím vás, nevolte mých manžela, já ho taky nevolím ! Von vám jenom běhá po schůzích, píše samé nesmysly do zpravodaje, každýho si pobouří a mě už kvůli němu taky na rynku přestali zdravit.Pro to svý slavný poslancování ani svou práci pořádně nestihá !" Takto před lidmi lamentovala, ale velkého pochopení se jí nedostalo. S nadějí tedy šla alespoň do kiosku, tam mají chlapi srdce na svým místě a chudáka ženskou pochopí. Ale se zlou se potázala : "To víte, paní Šplechtová, vám se to lehce řekne, nevolte ho. Ale když ho nezvolíme, tak bude mít spoustu volnýho času a pak by místo na schůze chodil k nám do kiosku dělat abstinenční přednášky. To by nám pak to pivo tady opravdu přestalo chutnat a to my nemůžeme potřebovat. Volit ho budeme, celý kiosek ho bude volit," odpověděli chlapi jednohlasně. Nešťastná paní Šplechtová však nakonec přeci jenom našla spřízněnou duši. Když si postěžovala paní Mžourkové, zjistila, že u Mžourků mají podobný problém. "Ten můj je stejný blázen jako váš", odpověděla jí paní Mžourková, "z jedný strany vyleze, do druhý vleze, nic z toho nemáme, jen zlou krev si děláme. Úplně vás chápu, paní Šplechtová, a pomůžu vám. Na mou čest vám slibuji, že toho vašeho chlapa volit nebudu. A vy mi zase odpřísáhněte, že nebudete volit toho mýho !" A tak to nakonec všechno dobře dopadlo. Je vidět, že ženský se vždycky domluvěj. Škoda jen , že Svaz žen tentokrát v Liptákově nekandidoval !