V Květákově jednoho dne nastalo pozdvižení. Na obecním úřadě se přihlásila nějaká neznámá krásná paní a požádala, zdali by mohla v Květákově bydlet. Na nejbližší schůzi zastupitelstva se představila : "Jmenuji se Politika. Jsem prospěšná všem občanům a ráda bych získala ve vaší obci trvalé bydliště. " Místostarosta obce, pan doktor Pantáta si ji přeměřil podezíravým pohledem a přímo se jí zeptal : "Dobrá, chcete v naší krásné obci bydlet, ale kde jste vlastně bydlela před tím ? To je podezřelé, když se jen tak z ničeho nic k nám chce někdo takový jako vy přistěhovat !" "Och, milý pane, mým úkolem je starat se o věci veřejné. Všude, kde kvete spolkový život, jsem i já, Politika. Proto jsem si vybrala Vaši krásnou obec, neboť se domnívám, že se zde budu cítit dobře, když se budu podílet na veřejném životě." "Vážení zastupitelé, jak jste právě všichni slyšeli, tak milá dotyčná dáma bydlela doposud ve veřejném domě. A teď by nám něco takového chtěla zavést i tady v Květákově. To nesmíme připustit. Jsem proto, abychom Politiku do Květákova nepouštěli. Ať si jde tam, odkud přišla." "Máte něco na vaši obhajobu?", zeptal se zastupitel Pavlík. "Samozřejmě, mohu vám citovat ústavu, milý pane." "Slyšíte ? Přišla z nějakýho ústavu a nás tady bude poučovat ! Opakuji znovu původní návrh, ať tato dáma táhne tam, odkud přišla," zvýšil podruhé hlas doktor Pantáta, "už jsem na ni dokonce podal trestní oznámení". Paní starostka s ní jako ženská projevila soucit a přimlouvala se za to, že by ji mohli dát bydlet alespoň k místním Kreténům: "Jeden volný byt tam je a mohla by za všechny platit nájem." Když to zastupitelstvo ještě jednou důkladně projednalo, došlo k následujícímu usnesení: "Paní Politika může bydlet v Květákově, když si svůj pobyt řádně předplatí. A pokud si doktor Pantáta někdy myslel, že Politika je kurva, tak se jí tímto omlouvá." A tak se nakonec přeci jenom Politika do Květákova přistěhovala.