V Liptákově po volbách se začaly dít věci ! Za paní Kytkovou, novou místostarostkou, přišla její sousedka A.B. a stěžovala si jí : "Paní Kytková, udělejte, prosím vás , něco s tím Zpravodajem. Dříve jsem ho přečetla po večeři a dneska u něj pokaždé usnu, jak tam jsou dlouhý články!"Druhá sousedka, paní C.D. si také postěžovala: " Před 20 lety jsem věděla, že tam píšou samý nesmysly, ale dnes ? To už člověk opravdu musí přemýšlet, co je pravda a čím nás jenom blafujou." "Nebojte se, milé sousedky, však my tomu Zpravodaji přistřihneme křidýlka," řekla paní Kytková, "na příští schůzi navrhnu něco, co tu ještě nebylo." A navrhla: "Od příště každý, kdo bude psát do Zpravodaje svůj názor, za tento článek zaplatí !" "No to je nádhera", pochvalovala si to většina zastupitelů."Ale co vy, paní Kytková, vy tam psát nebudete ? To byste taky musela platit, kdybyste tam psala své názory ," upozornil ji doktor Šplechta. "Nebojte se, já jsem nikdy vlastní názory neměla, já jsem vždycky měla jenom názory, jaké má většina, takže platit nebudu", uzemnila jej místostarostka. V Liptákově si na nový způsob velice brzy zvykli. Kdo napsal do Zpravodaje svůj názor, musel za to vysolit několik stovek na dřevo. Mlčící většina slavila své vítězství. Způsob se tak ujal, že se začal uplatňovat i při sousedských rozhovorech. Sousedky chodily na náměstí se stopkama a každá si měřila, jak dlouho mluvila ta druhá. Na konci rozhovoru se oba časy porovnaly a která mluvila více,musela té druhé zaplatit. "Tak mi zaplatíte deset osmdesát", řekla paní E.F. sousedce G.H. poté, co si podrbaly. Jako vždy se však našli rejpalové, kterým se nový způsob účtování nelíbil. "Tak jsem poslal babku nakoupit a ona místo toho prokecala dvě stovky",stěžoval si pan J.K. Také zkrácení Zpravodaje někteří občané kritizovali. "Dřív mi stačil celý Zpravodaj na zátop, teď k tomu musím ještě přikupovat Haló noviny", stěžoval si například pan L.M. Panu O.N. zase vadilo, že tenký Zpravodaj nemůže podkládat pod starou almaru, která se mu začala pokyvovat. Jako vždy, snažil se problém vyřešit smířlivý starosta Keříček. Přišel za doktorem Šplechtou a zeptal se jej: " Pane doktore, nechtěl byste se mnou udělat do Zpravodaje rozhovor ? Zrovna se mi něco chce říct." "Ale pane starosto, to mě mrzí, že vám nemohu vyhovět. To víte, angažovali mě v Květákově, tam mají Velké noviny a od té doby, co jste tam napsal ten váš krásný článek, se tam prý bez těch našich liptákovských názorů nemohou obejít. Právě mám nakvap , abych stihl všechny články do jejich uzávěrky." A tak se v Liptákově Zpravodaj vrátil do starých kolejí.Všichni mlčeli, jako dříve. "Vidíte, slyšel jste si někoho stěžovat?", zeptala se při příští schůzi paní Kytková. "No to jsem opravdu neslyšel," odpověděl po pravdě doktor Šplechta. "Tak, dneska vás to bude stát jenom pět čtyřicet," vyúčtovala mu blahosklonně jeho odpověď místostarostka, "je vidět, že už se hodně zlepšujete!" Vydání tohoto článku sponzorovali Dr.Š. + H.U. + B.U.